Konec klepajících se kolen: Jak v sobě probudit sílu, i když si právě vůbec nevěříte

Představte si Věru. Věra stojí před dveřmi zasedačky, v ruce žmoulá ovladač na prezentaci a má pocit, že právě spolkla živou žábu. Její mozek jde na plné obrátky: „Věro, všichni poznají, že jsi podvodnice. Nikoho nezajíma co máš připraveno. Určite se zas zakoktáš. A šéf se určite zeptá na něco a ty nebudeš znát odpověd.“ 

Tohle je přesně ten moment, kdy se musíme zastavit a říct si co je její sebevědomí a co sebedôvěra. 

• Sebevědomí je to, co Věra cítí, když je v klidu doma. Ví, že je fajn ženská, dobrá máma, je expert na tvoření reportů v exceli a umí skvělou bábovku. Je to její vnitřní kotva, která říká: „Jsem v pořádku taková, jaká jsem.“
• Sebedůvěra je ale o výkonu. Věra si věří v pečení, v tvorbě reportů, ale v mluvení před lidmi má v nádrži prázdno. Je to jen víra, že konkrétní úkol zvládne.

Věra se ale tentokrát rozhodla, že se nenechá semlít a použila tři techniky, které jí zachránily krk:

1. Poplašný e-mail (Jak se neleknout vlastního těla)

Když Věra vešla dovnitř, srdce jí bušilo až v krku. Dřív by zpanikařila, ale teď si řekla: „Tohle není infarkt, to je jen poplašný e-mail.“ O co jde: Mozek často bere bušení srdce nebo pocení jako signál, že umíráme. Ale technika poplašného e-mailu nás učí, že je to jen notifikace z těla, že se motor zahřívá na provozní teplotu. Je to jako u Ferrari – taky se klepe, než vyrazí ze startu. Věra si prostě řekla: „Motor běží, jsem připravená,“ a nervozita najednou nebyla nepřítel, ale palivo.

2. Mentální deštník (Aby vás trapnost nepromáčela)

Uprostřed prezentace se to stalo. Slide číslo 14. Věra na něj koukala a v hlavě měla úplné vymeteno. Ticho by se dalo krájet. Její vnitřní pštros chtěl okamžitě strčit hlavu do písku a utéct.

O co jde: Věra roztáhla svůj mentální deštník. To znamená, že si vteřinu počkala a připomněla si jednu konstantu (věc, co platí, i kdyby teď vybuchla sopka). Řekla si: „I když teď mlčím, pořád jsem ta samá Věra, co ten projekt tři měsíce stavěla. Moje hodnota nezávisí na jednom slidu.“ Tahle myšlenka zafungovala jako nepromokavé pončo – trapnost po ní prostě stekla, ona se nadechla a pokračovala dál.

3. Kotva (Tlačítko na pohodu v kapse)

A jak to, že to Věra nakonec ustála s takovým klidem? Měla totiž v kapse tajnou zbraň – kotvu.

O co jde: Tělo si pamatuje pocity. Věra si pár dní předem doma v klidu sedla, vzpomněla si na moment, kdy se cítila úplně nejsilnější a nejklidnější, a v tu chvíli silně stiskla palec a ukazovák k sobě. Mozek si to spojil: tento stisk = absolutní klid. Když teď v zasedačce stiskla prsty pod stolem, mozek automaticky poslal do těla signál: „V klidu, tohle gesto známe, dýchej.“ Je to jako mít dálkový ovladač na vlastní náladu.

Jak to dopadlo?

Věra sice jednou zaškobrtla, ale nevyčítala si to. Místo aby se doma bičovala, že je „nemožná“, podívala se na to jako analytik: „Zasekla jsem se, protože jsem měla na slidu moc textu. Příště si udělám jen odrážky.“ Tím z chyby udělala lekci a její sebedůvěra do příště povyrostla.

Cítíte se někdy jako Věra před zasedačkou? Tlak nikdy nezmizí, ale vy můžete být tím, kdo ho ovládá. Sebevědomí a sebedůvěra nejsou dary z nebes, jsou to svaly. A ty se dají vytrénovat.

Chcete si taky nainstalovat svou vlastní „kotvu“ nebo se naučit, jak si přepsat ty ošklivé scénáře v hlavě? Pokud chcete, aby vaše loď plula i v bouři, napište mi. Společně ty vaše mentální svaly pořádně procvičíme.